Turecký národní kroj

Polovina 15. století se vyznačovala začátkem aktivního rozvoje turecké kultury. Důvodem bylo dobytí Konstantinopole sultánem Mehmetem, po kterém se město pyšně jmenovalo Istanbul.

Turecký národní kroj lze bezpečně nazvat skutečným uměleckým dílem a mnoho historiků a moderních návrhářů se k tomuto názoru drží. Oblečení Osmanské říše po mnoho staletí stále vzrušuje mysl žen, které usilují o vznešenost.

Turecko se vyznačuje řadou kulturních odvětví, které se nápadně podaří zkombinovat se staletými tradicemi. Návrh národního kroje byl založen na náboženských motivech.

Turecké oblečení pomohlo určit sociální postavení člověka. Výstroj plně odrážela úroveň rodinného bohatství, příslušnosti k určitému náboženství, místo výkonu služby a rodinný stav.

Každá žena žijící v Osmanské říši byla povinna dodržovat dekret nazvaný „Ferman“, který přísně naznačuje, jaké oblečení je třeba nosit. Toto pravidlo platí také pro křesťany.

Islám nařizuje zástupcům krásné poloviny lidstva, aby si uchovali svou krásu pro muže a aby skrývali své ctnosti na ulicích pod zvláštním oblečením. Zástupci duchovenstva, založené na přikázáních Koránu, tvořili Ferman.

• Muslimské dívky byly povinny nosit pod kalhotami volné kalhoty, stejně jako prostorná košile z bavlny nebo muslinové tkaniny. Límec nositelné košile může být buď trojúhelníkový, nebo kulatý.
• Povinným atributem ženského kroje je závoj. Je to ona, kdo poskytuje ochranu krásy před očima cizinců.Závoj zakrývá ramena na zádech a vpředu, na krku a na obličeji - pouze oči mohou mít černou látku.
• Pro ženy praktikující jiné náboženství byla pravidla trochu měkčí. V Řecku žilo mnoho řeckých, maďarských, židovských a arménských rodin. Dívkám bylo dovoleno nosit stejné volné kalhoty různých barev (hlavně modré a bílé) a sukni fastanella. Řecké ženy se objevily na ulicích v saténových šátcích a Arméni se objevili v koženém zboží.

Oblasti v Turecku se od sebe navzájem lišily. V jednom městě tvořili obyvatelé hlavně bohatí obchodníci, ve druhém nebyli příliš bohatí obchodníci, ve třetím - pouze řemeslníci. Každý okres se proto může pochlubit určitou specifičností svých národních krojů. Hlavní detaily tradičního tureckého oděvu se nezměnily, ale styl a barvy se od sebe lišily.

Skvělým příkladem jsou kalné kalhoty salvary, které se v ruštině obvykle nazývají bloomery. Tento prvek šatníku zůstal po celé říši nezměněn - od východní Anatolie po regiony Marmara a Egejské moře.

Turci ocenili luxus a tato vlastnost se odráží v barevném schématu oblečení. Přestože muži upřednostňovali národní kostýmy tmavých odstínů (hnědé, fialové, modré, zelené), jejich výstroj stále vypadal bohatě a nádherně díky výšivkám a dalším dekorativním prvkům.

Navzdory skutečnosti, že národní dámské oděvy Turecka byly vícevrstvé, muslimským ženám se stále podařilo dát siluetě záhadnou přitažlivost, vytvořit přitažlivou atmosféru, neobvyklou pro ostatní dívky, kolem nich.

Turecké kostýmy se lišily od arabských šatů. Arabové nosili příliš velké, objemné věci, které úplně skryly siluetu, takže nebylo možné uhodnout ani o postavě člověka. V Turecku jsme šli opačně. Styl oblečení umožnil rozeznat hlavní obrys siluety.

K tvorbě národních krojů byly použity výhradně přírodní materiály vysoké kvality. Nejoblíbenější byly kožešiny, samet, taffeta a hedvábí. Ženy z ušlechtilých rodin si mohly dovolit zdobit oblečení. Ke splnění přání móda 16. století byly použity stříbrné a zlaté nitě.

Turecké oděvy se v budoucnu staly hlavním proudem některých konstrukčních rozhodnutí. Například to byli Otomané, kteří vynalezli strukturu rukávu, nazvanou „netopýr“. Takový design je stále poptáván mezi módy dvacátého prvního století.

Mnoho věcí z turecké skříně bylo považováno za univerzální. Ženy i muži měli právo nosit harémové kalhoty, stejná trička, spodní prádlo a vesty.

Dívky nosily zástěry přes šaty. Tento detail upoutal pozornost svým pozoruhodným vzhledem. Zástěra byla zdobena lidovými ozdobami - hlavně rostlinnými vzory, z nichž každá měla hluboký význam spojený s legendami.

Pánský oblek zahrnoval „křídlový“ pás, který byl potřebný nejen pro šperky. Vykonával praktickou funkci. Osmanové nashromáždili peníze a další věci, které mohly být během dne potřeba, do kapes jejich pásů.

Rukávy dámských šatů měly zcela zakrývat ruce až po zápěstí. Nyní však národní turecký kostým prošel mnoha úpravami a nemá takovou přísnost. Délka šatů se několikrát snížila - lem se dostane do středu lýtka, v některých případech dokonce o něco vyšší, a rukávy lze zvednout.

V 16. století byly turecké národní kroje pro dívky téměř identické s dospělými oděvy, s výjimkou zlatých a stříbrných výšivek a knoflíků z drahých kamenů. Děti měly na sobě skromnější šaty a obleky, i když vypadaly elegantně. Nebyly použity drahé a vzácné materiály pro dětské oblečení.

Islámské kánony nezakazují ženám zdobit se různým příslušenstvím a dívky tento zákaz vždy používaly.

• Hlavním doplňkem byl jen šátek. Aby to vypadalo krásně, místo jediného šátku muslimské ženy bylo použito několik pestrobarevných produktů, což vyústilo v pěkný design z několika vrstev.
• Mnozí měli na sobě zajímavou čelenku, na jejímž přední straně byl připevněn závoj vzduchu.
• Dívčí noha byla pevně obklopena vysokými ponožkami - vždy s jasnou ruční výšivkou.

Muslimští muži také nevynechali příležitost vyzdobit svůj národní kroj. Turci, kteří zastávají post ve vojenské sféře, vynikli svými elegantními dýkami a šavlemi připevněnými k opasku. Hlava mužů byla pokryta turbany a fezy.

Boty byly šité odolné a spolehlivé. Krása obuvi byla vyjádřena v její závažnosti. Zdůraznila mužskost, vážnost majitele. Boty byly šité z kůže býků a beranů.

V průběhu šestnáctého století se v průběhu času mnoho změnilo kategoricky, dokonce tvrdě. Mores se stal odlišným a turecké národní kroje nezůstaly stejné.

Ženy v Turecku mají právo procházet se sluncem zalitými ulicemi v šatech, které zapůsobí svými pronikavými, originálními barvami. Stín mořské vlny je rozšířený. Geometrické ozdoby se pyšní místem na bundy a šály muslimských krás.

Majitelé tureckých národních krojů jsou potěšeni. Překvapivě i křesťané nakupují šaty v orientálním stylu. To je nutné, aby se mohli účastnit historických festivalů a tematických večírků.

Tradiční oblečení Turecka poskytuje každé dívce jedinečnou příležitost cítit tajemství a dvojznačnost arabské noci.